Ochrana rostlin před mrazem

Protimrazová ochrana rostlin nabírá v posledních letech na významu. Měnící se klima a stále častější výkyvy počasí přináší teplotní rekordy, extrémní sucha a stále častější jarní mrazy. Pěstitelům rostlin po celém světě nezbývá, než se těmto novým podmínkám přizpůsobovat a pokusit se negativní účinky těchto klimatických změn eliminovat.

Na mírné zimy reaguje vegetace předčasným začátkem vegetačního období a jarní mrazy se stávají už téměř každoroční hrozbou a realitou. Decimují kvetoucí stromy, rašící letorosty i vzcházející síje rostlin. Snad nejhorší situace je v ovocnářství, teploty pod mínus 3°C zničí spolehlivě květy všech našich běžných ovocných dřevin (jabloň, hrušeň, slivoň, meruňka,..) a škody ve velkoplošných výsadbách jsou vyčíslovány v řádech milionů Kč.

Při velmi nízkých a dlouhotrvajících mrazech, pod mínus 5°C (např. na jaře 2017), je ochrana rostlin před mrazem problematická a finančně náročná. Ke kropení vodou (protimrazové závlaze) je v dané lokalitě nutná značná zásoba vody, nebo je třeba tisíce kubíků vody dovážet. Finanční náklady na závlahový systém a jeho montáž jsou navíc velmi vysoké. Velmi nákladné jsou rovněž mobilní vrtule (větrníky) fungující na principu víření vzduchu. Metody založené na zakuřování a zamlžování se zase jeví jako málo účinné, zvláště za výraznějšího vzdušného proudění. Účinnou možností ochrany před mrazem je pak ohřívání - dodávání zdrojů tepla. Při ohřívání se využívá teplo vznikající spalováním různých hořlavých materiálů, v posledních letech se využívá hojně i parafinových svící. Princip všech těchto metod spočívá ve stejnoměrném rozmístění zdrojů tepla v sadu (vinici), obvykle se uvádí na 1 ha v počtu 120-350 ks ohřívadel.

K hledání účinné metody protimrazové ochrany mne přivedla vlastní nemilá zkušenost, kdy mi během 4 let, i přes moji veškerou snahu, ovocné sady v květu třikrát zmrzly. Každá metoda založená na ohřívání sadu má své výhody i nevýhody. Mou snahou bylo najít metodu nejefektivnější, která bude vyžadovat co nejmenší počet zdrojů tepla na 1 ha, která má co možná nejnižší náklady na použité palivo a přitom zachová možnost ovlivňování intenzity a délky hoření ohřívadla. Důležitým faktorem byla rovněž stálost teploty a maximální teplodržnost zdroje tepla až do poslední fáze dohořívání. 

Zabýval jsem se měřením jednotlivých metod založených na principu ohřívání, s využitím teplotních čidel, infračervených teploměrů a přesných časových snímků, porovnával jsem délku hoření, účinnost i finanční náklady, jak dlouhodobé, tak i jednorázové (na jedno opatření).

Nejvyšší naměřené teplotní hodnoty vykazují jednoznačně ohřevné koše, při použití dřevěného uhlí dosahuje teplota uvnitř ohřívadla kolem 700°C, na povrchu pak 550 až 600°C. Z jiných ohřívadel dosahuje podobných hodnot pouze finská svíce (nařezaný špalek dřeva), to ale pouze krátkodobě cca hodinu od zapálení, pak velmi rychle chladne. Parafinová svíce dosahuje maximálně naměřených hodnot na povrchu do 250 °C. Žádoucí také je, že oproti jiným zdrojům šíří ohřevný koš vydávané teplo více do stran. 

Pro svůj vysoký ohřevný účinek, teplodržný efekt i neomezeně dlouhou dobu působení, kterou lze dle aktuální potřeby ovlivnit délkou a způsobem přikládání, je ohřevný teplodržný koš jedním ze současných nejefektivnějších prostředků v ochraně rostlin před mrazem.  

 

kvetoucí slivoněvčela na květukvěty poškozené mrazemkvěty poškozené mrazemparafinová svíce - měření finská svíceohřev. koš - měřeníohřev. koš po zapáleníměření - čidlakoš s víkem v sadukoše v sadu ohřev. koš ve tměinfračervený teploměrinfra snímek košeměření na kmínku